Zemědělské poradenství PRAHA, regionální centrum PLZEŇ

a

Západočeská universita v Plzni

Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)

jeho šíření, metody a možnosti hubení

STUDIE

(studie byla zpracována ve spolupráci se Západočeskou universitou, Ústav ekologie – RNDr.Ivanou Štěpánkovou, CSc),

vedoucí zpracovatelského týmu: Ing. Jan Raděj, CSc.

ředitel Zemědělského poradenství Plzeň: Ing.Josef Hromádka, CSc

Plzeň – září 1993

Obsah:

1.Úvod

2.Biologické zvláštnosti bolševníku v.

2.1 Zdravotní nebezpečí b.v.

2.2 Terapie

2.3 Nebezpečí při zkrmování b.v.

2.4 Šlechtění b.

2.5 B. jako přenašeč chorob a modelová rostlina

3. Nedávná historie poznání výskytu b.v.

3.1Velká Británie

3.2 Švédsko

3.3 Dánsko

3.4 Norsko

3.5 Finsko

3.6 Bavorsko

3.7 Česká republika

3.7.1 Sokolovsko

4. Způsoby boje s b.v.

4.1 Velká Británie

4.1.1 Biologický způsob boje

4.1.2 Metody aplikace biologických prostředků

4.2 Švédsko

4.2.1 Užití hexakinonu

4.2.2 Metoda obracení listů

4.2.3 Mechanické hubení

4.2.4 Chemické hubení b.v.

4.2.4.1 Na malých plochách

4.2.4.2 Na velkých plochách

4.2.5 Reakce a veřejný názor na hubení b.v.

4.3 Bavorsko

4.4 Polsko

4.5 Dánsko

5. Doporučení pro řídící orgány

6. Doporučení pro obyvatelstvo v zasažených oblastech

7. Závěr

8. Literatura (seznam použité literatury je pouze v plném znění Studie)

1.ÚVOD

Nebezpečnost bolševníku v. (Heracleum mantegazzianum) vyvstala do popředí v posledních deseti letech, zejména na Sokolovsku, kde jeho kalamitní výskyt je největší. Na téma, jak likvidovat tento úporný plevel, bylo uspořádáno bezpočet jednání a to jak na úrovni okresu, tak i obcí, avšak s malým úspěchem.

Vzhledem k tomu, že zkušenosti s likvidací tohoto plevele jsou zatím v ČR krátkodobé, požádala Státní meliorační správa v Plzni o zpracování studie, která by shrnovala poznatky z oblastí, kde s bojem proti bolševníku v. začali dříve. Vznikl požadavek zpracovat z literárních údajů zkušenosti těch zemí, kde organizovaný boj probíhá po desetiletí a kde centrální úřady (zpravidla s ekologickým zaměřením) v předstihu zajistily jednotný metodický postup likvidace b.v.

Potřeba řešit boj s tímto úporným plevelem vystupuje do popředí zejména v pohraničních, výše položených okresech, kde dochází k útlumu zemědělské výroby a část zemědělské půdy přechází do klidu. A právě na nevyužívané zemědělské půdě se stává rychlé samovolné plošné rozšiřování b.v. největší hrozbou.

2.Biologické zvláštnosti b.v.

B.v. (Heracleum mantegazzianum Somm. Et Lev) má synonymum:

• Heracleum giganteum Horn

• Heracleum speciosum Weinm ( Dostál, německy Riesenbärenklau, angl. giant hogweed, v Kanadě cow parnish).

Podle Lundströma je původ b.v. nejistý. Uvádí se, že pochází z Kavkazu, avšak rostliny, které se nacházejí v tamních podmínkách, nejsou identické s druhem, který se šíří ve Švédsku. Je to pravděpodobně vlivem postupného komplikovaného (nebo i samovolného) křížení a selekce. V okrasných zahradách, kde byl pěstován jako dekorativní rostlina, byly pro semenářské účely vybírány ty nejmohutnější rostliny a tímto záměrným výběrem zplanily právě tyto vzrůstné populace, až 5 m vysoké.

Diskutabilní jsou i cesty b. na Západ. Např. Velká kniha o zahradě vydaná v r.1992 doporučuje tento plevel jako okrasnou rostlinu do zahrádek. Stejně i semenářské firemní katalogy v |Bavorsku doporučovaly tuto dekorativní rostlinu pro její gigantické rozměry okolíku. V nabídkovém katalogu se uvádí: vynikající soliterní perenna s dekorativním listovím a až 1,5 m širokým okolíkem, sama na stanovišti velmi dobře vysemení. Z uvedeného vyplývá, že zavlečení b.v. bylo dílem „okrasného zahradnictví“.

B.v. je rostlina z čeledi miříkovitých (dříve okoličnatých, mrkvovitých), kam patří např. pastiňák, celer, kmín a další pěstované a plané rostliny. Je to tři, čtyři a výjimečně až 5m vysoká bylina tří až čtyřletá, zřídka vytrvalá. Semeno může dozrát ve druhém nebo třetím roce, kdy má rostlina dostatečně vyvinutý kořenový systém. Tím, že se množí i dělením kořenů starších rostlin, lze ztěží rozpoznat zda v pátém nebo šestém roce je na určitém místě původní rostlina nebo nová dceřinná, vzniklá ze starších kořenových oddenků. Po uzrání semen zpravidla odumírá, přezimuje jen mohutný dužnatý kořen, který u hypokotylu může mít až 10cm v průměru.

Biologické zvláštnosti b.v. studovali ochránci přírody v Bavorsku a v Badensku-Würtenbersku. Podle jejich pozorování rostliny odumřou, jakmile jednou plně vysemení. Je-li zabráněno tvorbě květů pokosením rostlin, regenerují vždy znovu. Podle jejich názoru je lépe nechat rostliny zakvést, ale ne vysemenit.

Podle Pyška je nejefektivnější, když se rostlinám odstraní okolíky v době květu (ve fázi, kdy semena začínají zrát v terminálním okolíku). Regenerace rostlin je při tomto zásahu překvapivě malá. Ovšem toto platí na plochách, kde není zásoba semen v půdě, které podle jeho názoru (na rozdíl od jiných autorů), mají poměrně krátkou životnost. Základem boje proti b.v. je zásada, nenechat obnovit zásobu semen v půdě.

Mladé rostliny b.v. vyrostlé ze semen se v místech napadených tímto plevelem objevují ve velkém množství. Mnoho z nich hyne, ale největší z nich potlačí ostatní a vyrůstají. V porostu je silný konkurenční boj. Proto některé exempláře dosahují výšky až 5m. V prvém roce rostlina nezakvétá a buduje hlavně mohutný kořenový systém. Velikost listů je již v 1.roce zhruba stejná jako v letech následujících, kdy zakládá bohatě na květ.. plně vyvinutá rostlina, ve 2. nebo 3. roce, může uvolnit až 5.000 i více semen, které se do okolí rozšiřují větrem a kolem toků hlavně vodou. Proto se monokulturní porosty b.v. nacházejí také v zaplavovaných lokalitách.

2.1. Zdravotní nebezpečí b.v.

Podle bavorských botaniků je b.v. podmíněně jedovatý. Šťavnaté části rostlin a exudát bradavičnatých trichomů lodyh a řapíků obsahuje furanokumariny, které po kontaktu s pokožkou způsobují fotosenzitivu. Postačí krátká doba slunečního svitu a nastupuje bolestivé poškození kůže – fotodermatida.

Informace z lokality Münsig (Bavorsko), kde pracovali lidé s b.v. uvádí, že po 10-20 hodinách jim začaly ruce otékat, pokožka rudnout, vznikaly mokvavé puchýře, zvýšila se teplota a postižená místa byla silně bolestivá. Pro stálé zapálení se nemoc velmi pomalu léčila. Jizvy se sice zahojily, ale poškozená místa byla patrna 2 roky po onemocnění. Někteří kožní lékaři hovoří o tom, že b.v. způsobuje trvalé ekzematické erupce. Výzkum ve Švédsku ukazuje, že jsou to hlavně děti, které trpí nejčastěji vlivem styku s b.v. Proto školy mají povinnost sledovat výskyt tohoto plevele kolem dětských hřišť a sportovišť, kolem cest, kde děti tráví svůj letní volný čas. Dále koupališť a rekreačních zařízení.

V květnu 1983 bylo na dětském oddělení vrchlabské nemocnice ošetřeno deset chlapců ve věku od osmi do deseti let. Všichni měli nejvíce na rukou, ale i na krku, stehnech a bércích, někteří i v obličeji, nestejně velké červenofialové skvrny. Na rukou, předloktí a dolních končetinách se objevovaly někdy malé, jindy rozsáhlé puchýře, naplněné žlutou zkalenou tekutinou. Na postižených místech měli chlapci pocity pálení a svědění. Jinak byl stav dětí dobrý. Podrobným anamnestickým pohovorem a posléze ověřením přímo na místě bylo zjištěno, že podezření z následků leteckého práškování nebylo potvrzeno, bylo motivováno spíše aversí obyvatelstva proti chemickým zásahům v přírodě. Bylo prokázáno, že „popáleniny“ a následné mokvající puchýře způsobí b.v.

Již v roce 1983 vydal Švédský výbor pro ochranu životního prostředí publikaci s návodem, jak likvidovat tento zdraví nebezpečný plevel. Dětská pokožka je zvlášť citlivá při styku s b.v. Podle informace z Bavorska byly popáleniny dětí, které jen procházely lesem a nebyly dostatečně oblečeny. Nejnebezpečnější je 2.polovina července a srpna, kdy vznik dermatid je nejvýraznější. Rostliny jsou bohužel pro děti velmi přitažlivé vzhledem ke svému atraktivnímu vzhledu a rovným dutým lodyhám, které jim často slouží jako „dalekohled“ nebo „foukačka“. Při styku s rostlinou vznikají pak kolem úst i očí nebezpečné puchýře. Bohužel jsou případy, kdy se dermatidy opakují a recidivní onemocnění se léčí déle.

Vůči působení šťáv z lodyh, listů a řapíků b.v. existuje rozdílná individuální vnímavost. Zanedbatelný není ani velice proměnlivý obsah senzibilizující látek, který je velice závislý na vegetačním období. Nejvyšší obsah dráždivých látek je v rostlině v pozdě jarním až letním období. Díky této přírodní proměnlivosti a rozdílné lidské odolnosti jsou známy i šťastné případy, které nekončily onemocněním. Většina lidí však není proti b.v. odolná, zejména vystaví-li se po styku s ním slunečnímu svitu. Existují důkazy o tom, že u citlivých lidí činí dojem poleptání kůže jako po zásahu yperitem, neblaze proslulou chemickou bojovou látkou. I po zdárném zhojení však zůstávají výrazné pigmentace, které přetrvávají i déle než rok. Že je nutná informovanost obyvatelstva v místech, kde se b.v.vyskytuje, svědčí i pokyn, který na 5 stránkách již v roce 1970 vydal Skotský lékařský časopis.

2.2. Terapie

Podle švýcarských zkušeností lze dermatidy nebo „popáleniny“ bolševníkem v. léčit potíráním napadených míst lysolem. Jistou úlevu lze pociťovat, když se oteklá a zarudlá místa natírala antiflogistickými přípravky. Největší trampoty a bolesti částečně poleví, jakmile zaschnou puchýře. Pokožka normalizuje svůj vzhled, ale velmi pomalu.

2.3. Nebezpečí při zkrmování b.v. zvířaty

Nebezpečí porostů b .na loukách a pastvinách je i není prokázáno. V okolí jezera Stamberg (Bavorsko) uhynuly dvě březí jalovice, které údajně požíraly píce bolševníku v. Zda to bylo vlivem této píce ale nebylo prokázáno. Příslušný státní veterinární lékař jako příčinu smrti uvedl udušení vlivem selhání dýchacího centra. Avšak podle výpovědi rolníků, kteří uhynutí viděli, byla pod „panickým strachem“, běžela rychle do polní stodoly, kde se zhroutila. Ústav zdravotní veterinární služby v Bavorsku uvedl, že je vyloučeno, aby zvířata následkem uštvání mohla uhynout a příčinu smrti připisuje na vrub většího množství píce b.v. v krmné dávce.

Praxe ale ukazuje, že skot mladé listy okusuje a pomáhá ničit tento plevel. Dokumentuje to podprůměrný růst těchto rostlin v pastevním areálu u obce Prameny. Zatímco v příkopech a v místech, kam pasoucí se skot nemá přístup, jsou rostliny b.v. 3 až 4 m vysoké, v sousedství na pastvině je jeho výška 80-100cm. Podobné tvrzení podal i p.Bušek, který hledal u osady Lazy místo na pokus s herbicidy. Poslední zprávy z loňského roku dokumentují snahu řešit potlačování výskytu b.v. pastvou ovcí. Pan Ullavogt Andersen z Dánska hovořil na téma: Pastva ovcí jako metoda proti H.mantegazzianum na dánských loukách. Bylo to na konferenci v Loughborough University dne 22.4.1992. Stejně i z Finska přicházejí zprávy, že H.sphondylium je vhodné krmivo pro ovce, lépe bolševník konzumují. V různé růstové fázi se dokonce jeví jako dietetické krmivo.

Zatímco ovcím lze píci b.v.poskytnout, u koz tomu tak není. Podle zprávy Andrewse a kol. onemocněly 5 let staré kozy po pastvě na bolševníkovém porostu. Po podrobném vyšetření se zjistilo, že jedna z koz měla poškozené žvýkací ústrojí.

2.4.Šlechtění bolševníku

2.5.Bolševník jako přenašeč chorob a modelová rostlina

3.Nedávná historie o poznání a výskytu bolševníku v.

3.1.Velká Británie

3.2.Švédsko

3.3.Dánsko

3.4.Norsko

3.5.Finsko

3.6.Bavorsko

Podle údajů Keese přišel b.v. do Bavorska r.1890 a byl využíván jako dekorativní rostlina. Dostal se do katalogu nabízených okrasných rostlin pro parky, zámecké okolí a šlechtické rezidence. V katalogu z té doby je uvedeno, že se jedná o vynikající soliterní perenu s dekorativním listovým a až 1,5m širokým okolíkem. Právě pro tato lákavé přednosti byl b.v. masově rozšiřován. Po 1.světové válce zasel lesní správce hraběte Pocciho b.v. do lesního hvozdu v blízkosti Stamberského jezera. Krásně vyhlížející porost dostal i náležitou ochranu. Semena nejmohutnějších rostlin se sbírala a byla předmětem obchodu. Bohužel pěstovaný porost se začal rozšiřovat zvláště po okraji lesa a voda jezera roznášela semena i do vzdálených míst. Nejlepší podmínky nalezl b.v. i na okrajích pastvin.

K rozšíření tohoto plevele došlo i vlivem zemních prací na železniční trati ve Fellachu (Landkreis Miesbach), čím se rozšířil po náspech a kolem komunikací. Místo největšího výskytu (okolí Stamberského jezera) bylo i místem organizovaného boje v Bavorsku. Byly vyzkoušeny desítky herbicidů a v průběhu osmdesátých let bylo vyvinuto i zařízení na otěr rostlin (knotové aplikátory). Do prodeje totiž přišla účinná látka glyphosate (Roundup), která se v Bavorsku v průběhu 10-15 let nejlépe osvědčila. Protože ale Roundup totálně ničí vegetaci, přechází se na nový přípravek Garlon 4, který nabízí firma Dow Elanco. Tento herbicid ničí jen bolševník a travní společenstvo (dolní patro) ponechává.

V současné době má hustá poradenská síť odborníků v Bavorsku dostatek informací o tom, jak zdárně pokračovat v boji s tímto nebezpečným plevelem. Specialisté v ochraně rostlin informují jak rolníky, tak i funkcionáře komunálních úřadů. Podle Keese je invazní situace výskytu a rozšiřování v Bavorsku zvládnuta a to jak vlivem osvětové činnosti, tak i dostatkem techniky a dostupných herbicidů.

3.7.Česká republika

V ČR byl poprvé (podle Pyška) výskyt b.v. zaznamenán v r.1862 a to v Západních Čechách na Chebsku. Bylo to zřejmě na panství knížete a rakouského kancléře Metternicha, který byl nejen sběratelem historických památek, ale i zakladatelem rozsáhlého zámeckého parku v Lázních Kynžvart. V roce 1907 se objevil na severovýchodní Moravě a v letech byly postupně zjišťovány další výskyty. V roce 1970, 1980 a 1990 byly zpracovány ucelené botanické průzkumy, které byly v r.1991 publikovány v práci RNDr. Petra Pyška: Heracleum mantegazzianum v České republice: vývoj šíření z historického pohledu…..

V oblasti CHKO Slavkovský les byli účinnými pomocníky v likvidaci H.Mantegazzianum pracovníci Správy CHKO, p.Václav Procházka a ing.Schlossar.

3.7.1.Sokolovsko

Aktivně zasáhnout proti b.v. se rozhodl p.Václav Mach, starosta obecního úřadu Citice. V jeho myšlence ho podpořili zástupci Bukovan, Šabiny a Lomnice. Avšak nenašel podporu u ostatních měst a obcí na Sokolovsku. Podporu přislíbil v r.1991 zemědělský odbor Okresního úřadu, avšak finanční pomoc nebyla realizována. Místo toho dostali zástupci obcí pokyn z obecně platné vyhlášky, že majitel pozemků (nájemce či uživatel) mají povinnost b.v. ničit, jinak že zaplatí poměrně vysokou pokutu.

V roce 1992 začaly uvedené obce likvidovat b.v. na vlastní náklady. Hubil se mechanicky a část ploch pomocí postřiku herbicidem. Chybou ale bylo, že se začalo pozdě a že se potřebné finanční prostředky nesdružily. V roce 1991 odeslal Pozemkový úřad v Sokolově žádost o dotaci alespoň na nákup herbicidů. Žádost byla adresována na Ministerstvo životního prostředí, na Ministerstvo zemědělství, na Ministerstvo pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR. Bohužel centrální úřady zaslaly zamítavé odpovědi.

V roce 1992 (únor) došlo k dalšímu jednání. V této době bylo již jasné, že invaze b. postupuje rychleji než myšlení rozhodujících orgánů. Jednání se zúčastnil ing. Bohumil Šupka z Agrobiologické služby pro okres Sokolov. Došlo k rozhodnutí, že je nutné zmapování výskytu b.v. Tímto úkolem byl pověřen ing. K.Nikles. na dalším jednání nabídnul pomoc ing.Matějovský, zástupce americké firmy Monsanto, která vyrábí ekologicky neškodný herbicid Roundup. Na základě skutečného výskytu plevele zpracoval ing.Šupka v březnu 1993 projekt: „Omezení výskytu a šíření b.v. na okrese Sokolov“.referát životního prostředí OÚ v Sokolově projekt schválilo a připomínky byly jen k ukládání vyprázdněných obalů.

V současné době (březen 1993) se odhaduje zasažení b.v. 200-300 ha v části Slavkovského lesa spadajícího do okresu Sokolov a zhruba na stejné výměře v okrese mimo Slavkovský les. Podle projektu ing.Šupky se předpokládá, že na okrese SO bude v r.1993 a 1994 potřeba provést dozor a likvidaci na cca 700 ha. Při úrovni cen roku 1992 se předpokládá náklad na jeden ošetřený ha cca 4.000 Kč. Odhaduje se, že při plné intenzitě je nutno opakovat zásahy po dobu 3 let po sobě a dalších 7-10 let provádět důkladný dozor na ošetřeném území. Jestliže se v roce 1991 postříkalo 30 ha, v roce 1992 120 ha, v roce 1993 320 ha, předpokládá se nejrozsáhlejší zásah v roce 1994-96. konkrétně v roce 1994 490 ha, v 1995 600ha, v 1996 500 ha. V roce 1997 pak 300 ha a v roce 1998 100 ha. Desetiletý dozor je rozplánován na léta 1994-2005. tato činnost představuje náklad 1000 Kč na 1 ha.

Analýza výskytu b.v. na okrese Sokolov je rozsáhlá z důvodu jednak rychlého šíření, ale také proto, že se zde nachází velké plochy dočasně nevyužívané půdy a že v uvedených podmínkách se plánují značné plochy, které se uvedou do klidu (jak orná půda, tak i trvalé travní porosty). A nesklízená zemědělská půda umožňuje ideální podmínky pro rozšiřování b.v.

4.Způsoby boje s b.v.

Každý, kdo se jednou setkal s mohutností tohoto plevele a s razancí, s jakou osidluje nová stanoviště, nepochybuje o tom, že je to rostlina nebezpečná a že je nutno b. hubit. Bolševníku se nejlépe daří na hlubokých hlinitých půdách (na údolních nivách) s dostatkem živin a vláhy. Vyhovuje mu i polostín a rozšiřuje se zejména kolem toků řek a potoků, kolem komunikací, traťových náspů, kolem okrajů lesa, luk a pastvin. Kolonie mladých rostlinek vyrostlých ze semen silně konkurují a totálně vytlačují další doprovodnou vegetaci, jen snad kromě stromů. Kde není zabráněno jeho šíření, kolonie se spojují a tím dochází i ke ztrátě vzácné květeny. Ve Švédsku panuje názor, že invazní šíření b.v. je spojováno s vysokým imisním spadem (SO ₂, N_x) a se stoupajícím obsahem NO₃ ve srážkách.

• Velké listy rostlin plně pokrývají povrch půdy prakticky od dubna do října. Tím dochází k rozvrácení biologické rovnováhy. Dochází k monokulturní invazi, k výrazné sukcesní změně, po které následuje i změna hmyzího společenstva a fauny vůbec.

• Kolem řek a toků, kde došlo k invazi b.v., je značná erozní ohroženost, neboť půda je zde obnažena, prakticky bez vegetačního pokryvu a tím i bez ochrany. Uvádějí se příklady, kdy z odumřelé organické hmoty se vytvoří „jakýsi most“, pod kterým voda obtížně protéká.

• Čerstvá šťáva z lodyh, listů a řapíků obsahuje furanokumariny, které spolu s následným ozářením postižených ploch sluncem způsobují narušení kožní tkáně podobné popáleninám. Na postižených místech vzniká otok, vznikne charakteristické červenofialové zarudnutí a v místech nejvíce postižených se tvoří velké puchýře zkaleným žlutým obsahem.

• Atraktivnost rostlin přitahuje nejen děti, ale i dospělé a po kontaktu dochází ke strádání. Bohužel mnozí nechávají část rostliny usušit a používají ji jako dekoraci.

• Rostliny výrazně ovlivňují okolí, zejména při velkém plošném výskytu prostě obsadí krajinu. Bolševník ztěžuje dopravu, neboť proniká i do vozovky a ztěžuje viditelnost. Ve Švédsku je silniční správa povinna udržovat okraje vozovek bez plevele.

• Rostliny zabraňují průchodu krajinou a to hlavně v rekreačních oblastech, neumožňují vstup do lesa, do parků a mnohdy zabraňují rybaření a koupání v tocích. Je zde latentní nebezpečí zejména u turistů, kteří neznají negativní působení rostlin b.v.

• Invazí b.v. vznikají problémy s obděláváním půdy a to jak při polaření, tak i v zahradnictví a v ovocnářství. Navíc je b.v. hostitelem houby Sclerotinia sclerotiorum (hlízenka obecná), která snižuje výnosy a kvalitu sklizně zemědělských plodin.

• V příznivých podmínkách se b.v. dostává do sídlišť a obsazuje plochy v intravilánu. Tím vzniká problém s parkovou úpravou, neboť chemická i jinak razantní ochrana je v přítomnosti obyvatelstva dosti ztěžována. Jsou příklady ze Švédska, že b.v. vytlačil auta z parkoviště.

Tím, že v ČR se boj s b.v. odkládal (včas se neřešil), vznikají následně ekonomické problémy s financováním likvidace. Již v současné době jsou náklady na postřiky nad finanční možnosti obecních úřadů. Pro vyhraněné individuální růstové a rozšiřovací schopnosti je nutno b.v. hubit.

Rozšiřování semen se děje nezávisle na činnostech člověka, na jeho vědomí. Šíří se větrem, vodou a snad i ptáci tomu pomáhají. Proto se rostliny objeví tam, kde by je nikdo nečekal (na opuštěných skládkách, kolem budovaných komunikací a v parcích). Mnoho semen se uchovalo z doby, kdy se používal jako dekorativní rostlina, kdy zpravidla byla semena dozrálá a klíčivá. Proto se často nachází tam, kam směřují komunální odpady.

4.1.Velká Británie

4.1.1.Biologický (bio) způsob boje -

má svoje přednosti i nedostatky. Je to součást integrované ochrany rostlin a nelze se spolehnout, že by to mohlo být „útočiště“, na které se lze spolehnout, zejména když ostatní formy hubení selhaly.

Pod pojmem bio ochrany proti plevelům se rozumí záměrné využití živých antagonistických organizmů plevelů s cílem snížit populace plevelných druhů pod ekonomické prahy škodlivosti. Většinou jsou metody biologické, zaměřené proti jednotlivým druhům plevelů, na rozdíl od chemické ochrany zasahují obvykle širší spektrum druhů. Pod bio ochranu lze zařadit i ochranu přirozených antagonistů plevelů včetně zabezpečení doplňkových zdrojů jejich potravy.

Způsoby bio ochrany proti plevelům lze zařadit do 2 skupin:

• klasická metoda spočívá v introdukci přirozených nepřátel plevelů z jiných oblastí a je vhodná zejména v případě zavlečených druhů (týká se i b.v.)

- metoda inundativní (bioherbicidní) je založena na opakovaném vypouštění fytofágních živočichů či na opakované infekci rostlinnými patogeny. V současné době prožívají bio metody hubení plevelů určitou renezanci, neboť každým rokem jsou publikovány stovky vědeckých sdělení zabývající se touto problematikou.

Bio způsob boje je vhodný zejména tam, kde nelze aplikovat klasické formy hubení a nebo kde se nelze spolehnout na kladný výsledek. Vhodné je využít hmyzí společenstva nebo patogeny tam, kde je příliš vysoký náklad na jiný způsob hubení plevelů. Např. v areálu nádraží, v sídlištích, v průmyslových závodech se zelení je lépe dávat přednost bio způsobu před chemickými prostředky.

Cílem klasické bio ochrany je zavedení speciálního hmyzu, který je adaptován na požírání nebo ochromení nežádoucích plevelů. Úspěchem by bylo, aby byl stabilizován takový početní stav (diverzifikace), který by byl neškodný a přijatelný z pohledu životního prostředí. Regulaci mohou zajistit přirození nepřátelé, patogenní činitelé na rostlinách a nebo i hostitelské rostliny.

Nevýhodou je její pomalé působení, avšak omezuje další rozšiřování plevelů a hlavně tlumí vitalitu (razanci) rozšiřování. Nevede ale k totální likvidaci plevelných druhů. Podle zásad bio ochrany rostlin lze totální hubení připustit jen v lokálním měřítku, ne plošně. Je to směr nevhodný pro hubení jednoletých plevelů avšak vhodný pro plevele vytrvalé. Dochází k uvolnění „ochranných faktorů“ vůči necílovým rostlinám. Jinými slovy, rostlinné společenstvo, které by mělo zaujmout dominantní postavení, by současně potlačovalo nežádoucí plevele.

Proto je tento způsob ochrany nevhodný pro druhy, které vytváří bohaté komplexy plevelů, u kterých je potřeba rychlého zásahu. A mezi ty patří b.v. Pozitivní stránkou bio boje je permanentní ochrana. Nejsou žádné další výdaje a celkové náklady lze snížit až na poměr 100:1. zatímco aplikace herbicidů má omezené působení (postřiky nutno opakovat), bio zásah může být jednorázový i trvalý. Z hlediska ochrany životního prostředí je to nejhodnější způsob ochrany, bez dopadu na lidské zdraví, zatížení škodlivými látkami a bez negativního působení na místní flóru a faunu.

Přemnožení plevelů z pohledu početního zastoupení bývá na půdě, která má zpravidla menší bonitu (v inundanci, mělká hladina spodní vody, polozastíněné plochy, může být bio způsob proti plevelům úspěšnější. Hmyz nebo patogen snižuje odolnost (či vitalitu) nežádoucích společenstev, oslabuje je a stávají se citlivější např. vůči mechanickému boji i vůči herbicidům. I dávka fungicidu tzv.“kritickou dávkou“ může plevel zeslabit a ten je snáze zasažitelný jinými způsoby boje.

V současné době ještě nebyl ve Velké Británii dokompletován klasický program biologických způsobů boje proti plevelům. Avšak Agriculture and Food Research Coucil poskytl finanční krytí na pětiletý výzkum bio způsobu boje a hasivkou orličí (Pteridium aquilinum).

Podle Sampsona, který svoji doktorskou práci na Imperial College v Londýně zaměřil na bio způsob boje s b.v. uvedl, že jen přímé náklady na boj s tímto plevelem stál Skotský rajón v roce 1989 nejméně 23.000 liber. A z pohledu invazního šíření plevelů jsou kapradiny a plavuně v tamních podmínkách ještě nebezpečnější.

Při hledání literárních údajů o možném hmyzu nebo patogenu, který by se zaměřil na b.v., byly výsledky hubené. Byl proveden průzkum v Kavkazu, odtud se b.v.dostal do Západní Evropy, avšak ani tam se nepodařilo najít přirozené nepřátele tohoto invazního plevele. Ve Velké Británii existují hmyzí společenstva, která se orientují na bolševník, avšak H. sphondylium (b.obecný). Byly zjištěny dva patogeny, které také napadají bolševník velkolepý, ale napadají také b.obecný. je to např. Melanochaeta asteorae a v Lotyšsku byla nalezena houbová choroba Ascochyta heraclei. Řada dalších patogenů se nachází na Heracleum spp. – jako na hostiteli, avšak nejvíce na b.obecném.

Ostatní rostliny z čeledi okoličnatých jsou ve Velké Británii napadány širokým spektrem hmyzu, který požírá některé z částí rostlin. V případě b.v. se očekává, že na Kavkazu budou objeveny další. Přehled o patogenech, které napadají b.v. může být z velké části identický s těmi, které napadají b.obecný (H.sphondylium). Je to např. rez bolševníková, která se ve V.Británii vyskytuje v podobě skvrn na listech, dále Ramularia heraclei byla nalezena na více místech v Evropě na H.sphondylium. ostatní zaznamenané nemoci na b.obecném jsou Phomopsis asterisciss (antraknóza) a Phylachora heraclei (smotnatka bolševníková nebo skvrnitost bolševníková), které lze nalézti v místech přirozeného výskytu. Mají ale menší biologický význam. Do popředí ale mohou přijít, pokud se „dostanou“ do porostů B.v. Mohou být důležité, pokud se neobjeví další přirození nepřátelé v přirozených centrech, odkud b.v. pochází. Může to být i specifická přidružená fauna, která porosty b.v. vždy doprovázela.

4.1.2. Metody aplikace biologických prostředků klasická metoda biologické ochrany proti plevelům spočívá v introdukci specifického přirozeného antagonisticky plevelného druhu s dobrou schopností reprodukce, přizpůsobení hustotě hostitele a jeho vyhledávání. Používá se proti zavlečeným plevelům,které v oblasti nového rozšíření nemají přirozené antagonisty a získávají proto v ekosystému převahu nad domácími druhy.

Metoda introdukce je vysoce ekologická, jejímž cílem je taková úprava vzájemných vztahů v ekosystémech, jež by zaručily, že nebude překročen práh škodlivosti. Další výhodou je možnost uplatnění klasické metody na velkých plochách, při čemž lze počítat i s aktivním šířením bio činitele. Nelze ovšem na druhé straně popřít, že tato výhoda může být v některých situacích nedostatkem, jestliže se použitý biologický činitel nekontrolovaně rozšíří do oblasti, kde je jeho přítomnost v ekosystému nežádoucí.

(Více plné znění studie)

4.2. Švédsko

4.2.1.Užití hexakinonu

4.2.2.Metoda obracení listů (leaf-turner)

4.2.3.Mechanické hubení

Mechanické hubení lze realizovat buď motykou nebo rýčem a na velkých plochách bylo neúspěšné. Pokud se usekne lodyha, i když těsně nad zemí, tak rostlina během týdne znovu regeneruje, vytváří u země novou listovou růžici. Exponovaná místa (pokožka) musí být dostatečně chráněna. Při ničení porostu vyššího než 1 m musí mít pracovníci kromě vhodného oděvu, rukavic i ochranný štít před obličejem. Zvlášť nebezpečná je manipulace při odvozu posekaných rostlin. V žádném případě nelze doporučit tuto práci za slunečního svitu, neboť je nebezpečí popíchání hmyzem, který může exsudát přenést na člověka.

Pokud se realizuje ničení rostlin b. jiným nářadím (mačetou, kosou), je nutná dostatečná vzdálenost od rostlin (použije se prodloužená násada), aby nebyl zasažen člověk. Mechanické ničení může být úspěšné jen na pozemku, kde není z dřívější doby zásoba semen v půdě a v případě, že se sežínání nebo vykopávání několikrát za rok opakuje. Obrovská vitalita růstu b.v. je umožněna velkými listy a vysokým asimilačním efektem. Ztratí-li rostlina několikrát za rok listy, omezuje se fotosyntetická asimilace, rostliny se „vysilují“ a posléze hynou. Čím častěji se odsekne nadzemní část, tím je větší naděje na úspěch při mechanickém hubení b.v.

4.2.4. Chemické hubení b.v.

4.2.4.1.Na malých plochách

- je nejvhodnější bodový postřik nebo aplikace herbicidu knotovým aplikátorem. Záleží na půdních vlastnostech, na lokalizaci rostlin na ploše a na vztazích k ostatnímu rostlinnému společenstvu. Dále je podstatné, zda se použije zádový postřikovač nebo širokozáběrový přístroj-pokud je pozemek přístupný.

Dva roky staré rostliny – pokud se stříká na horní stranu – se zničí při jarní aplikaci 3% roztokem a v létě 5% roztokem Roundupu. Stříkat se ale musí při výšce rostlin 6-15 cm. Důležité je upozornění, že Roudup nepůsobí selektivně, ale ničí vše zelené. Lze sice redukovat dávku herbicidu na dolní práh účinnosti, pokud ale má ještě dostačující efekt. Problém nespočívá v tom zda 3% nebo 5% roztok, ale ve skutečnosti, že b.v. roste rychleji než někdy bývá kapacita postřikovače. A právě výška rostlin b. má být při postřiku do 15cm.a to platí i při knotové aplikaci.

Tabulka ničení b.v. na malých stanovištích (viz.plná verze Studie)

4.2.4.2. Na velkých plochách

- bývá k dispozici výkonná technika, která by při dobré organizaci měla zvládnout chemické hubení bolševníku. Za suchého počasí na jaře lze stříkat 3% roztokem Roundupu, jakmile porost dosáhne 10cm výšky. Postřik se opakuje, když nové rostliny dosahují výšky 10cm. Mladé rostlinky jsou mnohem vnímavější vůči prvému postřiku. Rozhodně nelze 1.jarní postřik vynechat, neboť ve „stínu“nejranějších rostlin (pod listy) klíčí a vyrůstají další nové rostlinky, které při 2.postřiku by nebyly zasaženy. Jinými slovy – nové rostlinky, na které je směrován 2.postřik, nesmí být zakryty listovými růžicemi dříve klíčících rostlin. Čím jsou rostliny starší, tím více mají zásobních látek v kořenech a tím dříve se na jaře zazelenají, tím častěji potřebují chemický zásah.

Nutno počítat i s tím, že mladé rostliny bolševníku se na místech, kde již řadu let bolševník nevyrostl. Může to být ze staré zásoby semen, neboť si podržují klíčivost až 15 let. Nová semena se na pozemek mohou dostat ze sousedství větrem a nebo i ptactvem. Proto je nutný monitoring bolševníku, který i po více letech prokáže možný zdroj semen a následné intenzity zaplevelení. Ty rostliny, které se při zásahu vynechají, nejčastěji zakvétají a mohou být zdrojem semen na další plochy.

Tabulka ničení bolševníku v. na velkých plochách (viz.plná verze Studie).

4.2.5. Reakce a veřejný názor na hubení b.v.

konfliktní střety narůstají mezi sousedy zejména při rozdílném názoru na jeho hubení. Bývá to nejčastěji na sousedících zahradách při rozdílné péči o porosty nebo když se usadí přímo u společného plotu. Může se stát, že semena z neudržované zahrady „napadnou“ zahradu souseda.

V konfliktních situacích, které se mohou stupňovat, musí být rozhodující úroveň poznání o tomto plevelu. Proto je potřeba široké osvěty v oblastech, kde se bolševník vyskytuje. Musí to být orgány samosprávy (obecní úřad), který rozhodne o způsobech zásahu v určitém období. Orgány samosprávy musí také usměrnit případné sousedské rozepře.

4.3.Bavorsko

4.4.Polsko

4.5.Dánsko

5.Doporučení pro řídící orgány

Protože tato studie nemohla z časových důvodů využít vešker nejnovější vědecké pojednání ze světové literatury, je nutné dále sledovat veškeré informace o b.v. Je nutno prostudovat:

• doktorskou práci p.C.Sampsona na téma: Towards biological control of Heracleum mantegazzianum

Dep.of Applied Biology, Imperial college, University of London (62 stran), 1990

• sborník z konference, která se konala ve Velké Británii dne 22. a 23.4.1992 a na které bylo předneseno 5 referátů o hubení b.v. Konferenci organizoval International Center of Landscape Ecology, Department of Geography, Loughborough University.

Do doby dokončení této studie se nepodařilo (přes obsáhlou korespondenci) získat uvedené dokumenty. Víme o nich, že existují a bylo by škoda je nepřeložit. Rovněž je nutno získat maximum informací od RNDr. Petra Pyška, pracovníka Ústavu krajinné ekologie AV ČR, v Kostelci nad Černými lesy, který se konference v Loughborough v roce 1992 zúčastnil.

B.v. je z hlediska legislativního plevelem uvedeným v seznamu nekarantenních škodlivých činitelů v příloze č.2 vyhlášky č.62/1964 Sb. Může však být (vzhledem k jeho kalamitnímu rozšiřování) na základě §16 zákona 61/1964 Sb. Vyhlášen MZe ČR jako zvláště nebezpečný a nařízení jeho sledování a hubení. Proto doporučujeme:

• zařadit rozhodnutím MZe ČR b.v. mezi zvláště nebezpečné plevele a nařídit jeho sledování a hubení ve smyslu výše uvedeného zákona

• urychleně vyzkoušet vhodné herbicidy, které by selektivně hubily b.v. (Rodeo, Garlon 4, Rebel Garden, Rebel 165, případně další)

• poskytnout obecním úřadům dostatek informací o b.v. a podrobný návod na hubení tohoto plevele

• řešit hubení b.v. rychlejším způsobem zejména na nevyužívané zemědělské půdě, kde má ideální podmínky pro kobercovité rozšiřování a i pro nekontrolované vysemeňování.

Vzhledem k agresivitě b.v. nutno doporučit Ministerstvu pro životní prostředí ČR, aby do svého rozpočtu zahrnulo i dotaci na likvidaci tohoto invazního (ne domácího) plevele. Kobercovité kolonie, které se rozšířily v příhodných podmínkách doslova devastují krajinu, vytlačují další rostliny a tím dochází ke ztrátě původní květeny a následně i přírodní diversity. V lokalitách, kde se „zahnízdil“ b.v. dochází k rychlé druhové redukci jak rostlin, tak i u živočichů. Souvislé porosty b. prakticky „uzavírají“ krajinu nejen pro člověka, ale i pro volně žijící zvířenu a prakticky likvidují ekologickou stabilitu krajiny. Pokud se nezabrání šíření tohoto plevele v době, kdy se jeho plochy odhadují řádově na stovky hektarů, bude v budoucích letech těžce zvládnutelný boj na tisících hektarech.

6. Doporučení pro obyvatelstvo v zasažených oblastech

B.v. se na Sokolovsku a také v oblasti CHKO Slavkovský les rozšířil nad únosnou mez a jeho kalamitní rozšiřování přímo přikazuje, že je nutno nastoupit razantní boj s tímto plevelem. Každé prodlení způsobuje další jeho šíření, což vyvolává nemalé finanční prostředky na jeho likvidaci, která je neodkladná. O tom svědčí např. přístup jak ve Velké Británii, tak i ve Švédsku. O zdravotním nebezpečí bylo hovořeno v kapitole 2.1. a o léčbě v kapitole 2.2. Je potřeba, aby uvedená doporučení byla respektována. Jen málo lidí má určitý stupeň imunity proti popálení, které je velmi bolestivé a pomalu se hojí.

Mechanické ničení rostlin na malých plochách lze realizovat motykou nebo rýčem. Pokud se usekne jen lodyha i těsně nad zemí, rostlina během týdne znovu regeneruje a vytváří u země novou růžici. Vykopání všech kořenů je velmi obtížné u dvouletých a starších rostlin, neboť kořeny jsou hluboko uložené (25-30cm i hlouběji). Důležité je znát, zda se v půdě nachází dosud nevyklíčená semena bolševníku. Pokud tomu tak není (půda je bez zásob semen), lze mechanickým ničením (častým zásahem) bolševník „umořit“ a postupně vyhubit.

Slovo „umořit“ znamená vyčerpat rostlinu tak, aby nemohla ukládat do kořenů zásobní látky. Pokud musí rostlina stále obrůstat a je jí zabráněno ukládání asimilátů do kořenů, vyčerpá se a hyne. Tyto zásahy lze realizovat v zahrádkách, na uzeleněných plochách v intravilánu obce, v parcích, kde se nachází v soliterní podobě. Mechanické ničení často zklame tam, kde je v půdě vysoká záloha nevyklíčených semen a kde z časových důvodů se ruční zásah obtížně zvládá.

Ekologicky přijatelný způsob hubení b. na malých plochách je otěr listů roztokem herbicidu knotovým aplikátorem. Dosud se nejlépe osvědčil herbicid Rounup, který se ředí vodou v poměru 1:3. lze předpokládat, že v příštích letech bude možno použít herbicid Rodeo, který zřejmě nahradí Roundup. Ve zkouškách je rovněž herbicid Garlon 4, který je selektivní. Ještě úspornější je způsob aplikace herbicidu na spodní stranu listů. Při této metodě ničení b. se listy otáčí pomocí tyče, která má na konci nedotlučené hřebíky, které 4cm vyčnívají.

Přes 10 let je stará metoda natírání listů pastou, která je vyrobena z lepidla na tapety, které se ředí herbicidem Roundup tak, aby otěr listů byl bez ztrát ukapáváním. Konzistence lepidla by měla být stejná, jako při lepení tapet. Nejlépe se osvědčil plochý štětec 12,5cm široký, kterým se natírají střední žebra listu a řapíku u dvou horních, plně vyvinutých listů. Natřít se může i vegetační vrchol.

Uvedené metody jsou ekologicky nejpřijatelnější, neboť je ponechaná doprovodná vegetace. Nedochází k totálnímu zničení vegetačního bylinného pokryvu jako při plošném postřiku.

Podél cest v příkopech, kolem toků a kolem lesů lze aplikovat proti b. tzv.bodový postřik. Používá se zádový postřikovač a nestříká se plošně – jen na listové růžice. Nejúčinněji působí Roundup při výšce rostlin do 20 cm. Znamená to bodově stříkat již v dubnu a jakmile rostliny b. regenerují, bodový postřik je nutno opakovat. Protože bolševník v. na jaře velmi rychle roste, vzniká nebezpečí, že hubení se časově nezvládne a rostliny přerostou. V tomto případě je pak pro stejný hubící účinek vyšší spotřeba herbicidu.

Nejnákladnější bude hubení b.v.(z pohledu plošného výskytu) na opuštěné zemědělské i nezemědělské půdě. Pokud jsou pozemky přístupné mechanizačním prostředkům, lze užít speciálních rotačních žacích strojů, kterými se na pastvinách sečou nedopasky. Náklad na posečení 1 ha by neměl být vyšší než 500-550 Kč (v cenových relacích roku 1993). Tím, že stroj ponechává strniště asi 15 cm vysoké, vytváří se podmínky pro samovolné rozšíření tzv. nízkých trav, které jsou ekologicky stabilní.

Při řešení plošného hubení b.v. na bývalé zemědělské půdě je namístě poznamenat, že při uvedení půdy do klidu byla opomenuta zásada, že půda se nesmí nechat zaplevelit. Půda, která se zatravní a 2x až 3x seseče, může být zařazena jako půda, která byla uvedena do klidu.

Praxe je ale jiná, neboť se můžeme setkat s pozemky o velikosti 5-10 i více ha, na kterých je několikaletá monokultura bolševníku, dnes prakticky nepropustná. I zde lze použít plošný postřik, který je ale finančně nejdražší, nebo´t cena 1 litru Roundupu se pohybuje kolem 460 Kč (včetně DPH). U takto devastovaných ploch může hubení b.v. stát až 4.000 Kč na 1 ha.

7.Závěr – v plném znění Studie je shrnutí předcházejících řádek.